13.1.2011

13. ledna 2011 v 15:00 | zuzik |  ♥♥♥muj deniček♥♥♥
Tak dneska jsem si vzpoměla na rubriku muj deniček.Tak vam něco k tomu řeknu.Dneska byl docela supr den.Ale rano moc ne byla pisemka z matiky.Ale nej byl tělak dneska mi docela šel což je dobre.No a tedka jsem na blogu.Jo a neznate nahodou nějaky dobry film a nebo mega dobrou komedii pokud jo pls pisněte do komentu jakou a ja bych si ji stahla tak zatim čauky
 


Konec pozastaveni.............

11. ledna 2011 v 14:25 | zuzik |  ♥♥♥moje kecinky♥♥♥
Ahojky tak už jsem se konečně vratila za tu dobu co bylo na tomto blogu pozastavko založila jsem si tento blog http://z333zuzanka333z.blog.cz/ tak se tam pls podivejte a zanechte  koment take dneska bude končit pozastavko na tomhle blogu http://zuzinka333.blog.cz/ tak se tam taky pls podivejte.Vim pozastaveni bylo kratke ale někdy bude aj delši ale to tedka neřešte ja se du teda podivat na ostatni 2 blogy.Zatim pa a dneska ještě dojdu něco přidavat.

pozastaveni.........

6. ledna 2011 v 19:06 | zuzik |  ♥♥♥moje kecinky♥♥♥
Pozastaveni bude trvat od 6.1.2011 do asi tak 16.1.2011 ještě dam kdyžtak vědět ale na komentaře  budu odpovidat.


Duch z Pivoňského kláštera

5. ledna 2011 v 14:41 | zuzik |  ♥♥♥story♥♥♥

Vesničku Pivoň nalezneme v hornatém pohraničním kraji, západně od Domažlic. Nad vsí tu stojí zřícenina starého rozlehlého kláštera, který byl založen Augustiány ve 2. polovině 13. století. Byli do něj povoláni řeholníci z bavorského kláštera sv. Viléma. Tento majestátní klášter sice přečkal husitské války, ale roku 1573 vyhořel. Další stopy po drancování na budovách zanechali Švédové po třicetileté válce.

Od té doby ale nastaly Pivoni zlaté časy. Klášteru náleželo dvanáct vesnic a 136 poddanýchKonečnou barokní podobu dostala stavba v roce 1733. Roku 1800 získal v dražbě budovy kláštera advokát Stohr, který je přestavěl na zámek o třiceti pokojích. V roce 1843 byl celý objekt přičleněn k Poběžovickému velkostatku. V roce 1994 přišli do Pivoně kameničtí mistři Josef Šreibr a Jan Filip. V té době už jsou všechny budovy kláštera v troskách.

Oba řwemeslníci se snaží o záchranu historicky cenného objektu a pouštějí se do opravy gotické klenby. Večer si odcházejí odpočinout a zamykají za sebou pevné zámky. Také musejí někam uložit drahé nářadí, které mají s sebou. Vypadá to, že všechno bude bez problémů - kde nejsou dveře, jako například v otvorech bývalých oken, tam jsou pevné a mohutné mříže. Jednoho rána ale čekalo na oba nemilé překvapení. Jedna z mříží byla silou vyražena. Dokumenty si pořizují s pomocí fotoaparátu… Zděšení nastává po vyvolání filmu. Uvnitř foceného vnitřku kostela se rýsují obrysy částečně transparentní lidské postavy.

Ta je oblečena do splývavé kutny, je mírně sehnutá a vidět je přesně v místech, kde se podlaha propadá do klenuté podzemní chodby. Tam se má nacházet hrobka, ve které byli údajně pohřbeni zdejší mniši. Odborníci navíc mluví zcela jasnou řečí: "Obraz záhadné figury na snímku nevznikl chybou při vyvolávání ani retušováním." Tento fakt je ale hnacím motorem pro oba řemeslníky. Předčasně zde s prací končí a nechtějí mít už s tímto klášterem nic společného.V Pivoňském klášteře jsou až dosud neprozkoumané prostory, jsou zde porůznu rozmístěny nápisy v latině a uschováno tajemství ze života dávných mnichů.

Pod omítkou jsou schované původní fresky, které ještě nepromluvily. Bohužel je ale tento klášter ponechán svému rozkladu a tajuplný mnich už se možná nikdy neobjeví. Duch, který se tu zřejmě objevil, je zjevení, které žádalo o pomoc. Mohlo jít o ducha z z husitských válek, ale i ducha mnicha, který klášter kdysi obýval. Těžko už dneska říct, kde se nachází pravda. A těžko lze i předpokládat, že ji v nejbližší době objevíme.


prosim o komentiky na tomto blogu......

4. ledna 2011 v 20:39 | zuzik |  ♥♥♥moje kecinky♥♥♥
Prosim zajdete na tento blog www.zuzinka333.blog.cz a dejte mi tam prosim nějaky komentik diky

Život s upírem

4. ledna 2011 v 15:07 | zuzik |  ♥♥♥story♥♥♥
Zapomeňte na to, co víte - upíři existují! Já o tom přeci musím něco vědět! Alex odešel před hodinou, ale já se ještě teď chvěji. Stále cítím jeho ruce po celém těle, jeho dech za uchem, jeho rty na mém krku a ten zvláštní pocit krásné bolesti když skousl. Bylo to stejné jako už tolikrát před tím, ale přesto tak jiné - tak omamné a silné. Chtěla jsem to! Chtěla jsem ochutnat jeho krev! Stále vidím ten zvláštní výraz v jeho očích - ty rozpaky a smutek. Chtěl to také, ale nechtěl mě zničit. Nechtěl, abych byla jako on - ztracená v temnotě. Ale já to tolik chtěla! Miluji ho a udělám pro něj cokoliv! Řekla jsem mu to už tolikrát, ale vždy jen zavrtěl hlavou a raději odešel. Dnes zůstal o něco déle. Dlouze se na mě díval, jak ležím vyčerpaně v posteli. Vzala jsem ho za ruku. Políbil mě a poprvé řekl to, na co jsem tak dlouho čekala, řekl ta krásná slova - MILUJI TĚ. S větší naléhavostí než jindy jsem mu řekla, jak moc chci být s ním - NAVŽDY! Opět sklonil hlavu a chtěl odejít, ale tentokrát NE! Byla jsem rozhodnutá! Chytla jsem ho za ruku a políbila. Nebránil se a dokonce mě líbal něžněji než kdy dřív - jako by to mělo být naposledy. Bylo to teď nebo nikdy! Skousla jsem - z jeho rtu ukáplo několik rudých krůpějí jeho drahocenné krve. V tu chvíli mi připadala jako nejsladší nektar na světě. Cítila jsem, jak do mě proudí jeho síla, energie a nový život. Odstrčil mě a v jeho očích se mísila zloba a lítost. Zeptal se, proč jsem to udělala. Proč?! Kvůli jeho "miluji tě" a mému "navždy". Toho jsem se ale nikdy neměla dočkat. Ležím tu a stává se ze mě to, co jsem tak milovala, a co teď tolik nenávidím. Alex odešel a už ho nikdy nemám vidět. Bude upálen ranním sluncem jako trest za porušení zákona - podle něj mě měl zabít nebo ze mě udělat upíra. Pravda, on ho ze mě nakonec (i když nechtěně) udělal, ale prý raději zemře, než aby žil s pocitem viny, že to dopustil. Mám být tedy navždy bez něj? NE! Jediné "navždy" je s ním a to kdekoliv - třeba i v pekle! Je skoro ráno a pod těžkými závěsy prosvítá slabé světlo. Pomalu vstanu a jdu ke dveřím do zahrady. Najednou mnou projede ostrá bolest tak silná, že padnu na kolena. Má láska umírá! Roztáhnu závěsy a slunce mě začne spalovat svým žárem. Z toho světla se na mě usmívá Alexova tvář. Umíráme každý sám a přesto spolu.


Kam dál